Rozhovor s Terezou Tydlitátovou, autorkou Příběhu kakaa

K oslavám léta může zcela jistě patřit i oblíbené kakao. Ne tak, jak jej známe v našich končinách. Máme na mysli ceremoniální kakao, to skutečné kakao, které má chuť a sílu, energii i léčivé účinky pro naši duši. A právě skrze kakao tvořila i jedna z našich autorek Terezka Anna Tydlitátová, jejíž obrazy jsme vám nově nabídli v kolekci Cacayo. Zářivá díla inspirovaná kakaem jsme vám již představili, teď je však čas na povídání se samotnou umělkyní. Začtěte se k šálku pravého kakaa o tom, jak se zrodila kniha nebo poutavé ilustrace, které jakoby samy nesly poselství Matky Kakao.

Terezko, popište nám své výtvarné začátky, táhlo vás to k umění od malička?
Malovala a kreslila jsem si asi úplně od malička, byl to pro mě srozumitelnější způsob vyjádření a
také vždycky asi i úleva a únik z tlaků tohoto světa.

Odkud pocházíte, co vás nejvíce formovalo?
Narodila jsem se na Vyšehradě, v Praze u řeky Vltavy, doteď je to jedno z mých
nejoblíbenějších míst. Formovalo mě dětství v láskyplném a velmi silném rodinném prostředí,
spoustu času stráveného v přírodě... nejezdili jsme s rodiči na dovolenou k moři, ale na vandry
do brdských a šumavských lesů. To jsem milovala. V mých čtrnácti letech jsme se přestěhovali
ven z města a já mohla být v lese ještě častěji.

Také mě asi vždycky hnal k tvorbě jistý rozpor mezi mým vnitřním vnímáním světa a prožíváním
a tím, co se bralo za obecně platnou realitu. Do tvorby, malování a kreslení jsem se mohla pokusit
otisknout celistveji, vešla jsem se tam lépe než do každodenního života. Později mě hodně ovlivnilo
studium umění, práce a nejvíce cesta do Jižní Ameriky, kde jsem se zas paradoxně z
některých vlivů studia a práce zkoušela osvobodit.

Vím, že jste v umění vzdělaná, řekněte nám více o tom, jaké obory jste studovala?
Studovala jsem nejdříve v Plzni knižní ilustraci a grafiku na Ústavu umění a designu, který se
dnes už jmenuje fakulta Ladislava Sutnara. Pak jsem byla 4 roky na pražské UMPRUM v
ateliéru filmové a TV grafiky pod vedením Jakuba Zicha a Lukáše Fišárka, Zuzky Bukovinské.

Máte nějakou inspiraci v oblasti malířství? Nějaký styl, historickou epochu, umělce?
Art brut a folklórní a domorodou tvorbu různých kultur. Expresionismus a streetart. Knižní - Petr Sýs. Surrealismus...

Vaše obrazy cítíme jako hluboce intuitivní a vizionářské, přibližte nám, jak vznikají? Máte jejich vizi nejprve v hlavě a pak jí ztvárníte a nebo začnete malovat a postupně své dílo objevujete? Takže na začátku nevíte, co bude na konci? Nebo je vaše tvorba kombinací
obojího?
Většina z nich vzniká intuitivně. Vše začne záměrem toho, co chci ztvárnit, a malování či kresba
je pak takový živý proces ladění se s přenosem na papír. Jádro příběhu kakaa vzniklo právě tímto způsobem, dokončování pak bylo více kombinací
obojího.

Vím, že vás významně ovlivnily cesty do jižní Ameriky, kde jste všude cestovala? Jak dlouho
jste tam strávila? Můžete klidně rozvést..:)
Nejprve jsme s kamarádkou projely část Peru, džungli, pobřeží, hory i kousek pouště na takové
bláznivé cestě, skoro bez peněz a s třemi týdny času. Já jsem se později vrátila do Peru na
několik let žít, konkrétně do města Iquitos, které leží na soutoku tří řek, obklopené amazonským
pralesem.

Setkala jste se tam s nějakými zajímavými etniky, šamany? Napište nám o tom více prosím.
Setkala jsem se tam se svým učitelem, který je curandero tabaquero: to v místní tradici
znamená, že hlavním spojencem, medicínou, se kterou pracuje, je tabák, rostlina Nicotiana
Rustica, která se v místním kontextu používá docela jinak, než jak známe užití tabáku
severoamerického tady u nás.

Měla jsem možnost učit se a pracovat právě s tabákem a s kůrami dalších místních léčivých
stromů ve formě tzv. diet – v místním kontextu to znamená, že jdete na vyhrazený čas do
izolace, jíte velmi odlehčene, např. ovoce a zeleninu bez soli, a strávíte čas pitím zvolené
medicíny, kontemplací, modlitbami nebo třeba malováním. Jsou to takové ponory do sebe za
moudrého dobrovodu dané rostliny či stromu a měly by být pod vedením zkušeného curandera,
protože otevírají často velmi silné osobní procesy a daná rostlinná medicína sama o sobě
potřebuje být dobře a bezpečně navigována.

Kolekce ilustrací a obrazů, kterou představujeme, původně vznikla jako ilustrační doprovod
ke knize Kalagua, příběh kakaa – jejíž jste autorkou, co pro vás osobně ten příběh znamená?
Já ho chápu jako příběh o tom, jak dokáže okorat naše citlivost a úžasná schopnosť vnímat
sebe sama v propojení s okolním světem a cítit – a ctít sebe i svět v souvislostech. O prožívání a
o radosti. O krutosti, kterou takové okorání a zapomnění a hlad po znovunalezení souvislostí
způsobuje a o cestě z takového koloběhu. Celý příběh je vlastně takový labyrint hojení –
alespoň pro mě – a podobný byl pro mě celý proces kreslení a psaní knížky o Kalaguovi. Trval mi
celých sedm let, vždy jsem dokázala udělat kousek a musela počkat a odžít nějakou zkušenost,
než jsem pochopila další část a mohla ji namalovat.

Zkušenosti s posvátnou rostlinou kakaa byly pro vaši tvorbu klíčové, jak vnímáte Kakao
dodnes a jak vás tyto zkušenosti ovlivnily?
Já jsem samotný kakaový obřad v tradičním slova smyslu nezažila a celý příběh vznikl na
základě mého jemného osobního setkání s rostlinou a následného dlouhého zpracovávání
tohoto ,,doteku'' . Myslím, že hrnek kakaa nebo dobré horké čokolády se k nám ale přenesl i s
ozvěnou posvátné síly, která se uchovává jako takové pohlazení na duši, které člověk u
takového šálku cítí, může se třeba na chvíľku zasnít a vzpomenout si na dětství v sobě, pohladit
to bolavé a vylovit chvíle, kdy dělal něco s tou nezkalenou dětskou radostí a zaujetím, ať už to byl tanec, hra, kreslení, skákání v blátě nebo pozorování pulců v loužích... a třeba se mu malý
kousek té radosti vrátí do života a když padne na úrodnou půdu, může se postupně rozrůstat a
rozeznít znovu některé naše zapomenuté tóny, odstíny, smysly.... Vybarvit a vyplnit zasedlou
každodennost a pomoci tak znovu cítit smysl i v tomto vnímání.

Můžete popsat moment nebo zážitek, který jste s kakaem zažila? Co vnímáte jako hlavní
poselství této krásné a inteligentní rostliny pro naše životy, pro naší dobu?
Vzpomínám si na ten první okamžik, kdy jsem začala příběh psát, vůbec jsem netušila, co přijde,
ani jestli to půjde, jen jsem připravila prostor, sebe i nástroje na psaní a malování, vyslala
prosbu, zavřela oči a čekala příliv informací, místo toho jsem ucítila přítomnost malého
dítěte,které už bylo dospělé, obrovsky smutného chlapečka, který mi říkal: ,, Povím Ti svůj
příběh'' ... A tak to všechno začalo.

Vaše ilustrace mají úžasně sladěné a přesto divoké barvy – tuto živou paletu jste také nasála
v jižní Americe? Nebo vám byl blízká již před tím?
Myslím, že mi byla blízká i před tím, ale džungle mě naučila ji používat.

Před nedávnem jste se stala maminkou nádherné dcery, přesto se zeptám, máte již nějaké
umělecké vize či plány do budoucna?
Vizí mám spoustu, v poslední době je pro mne velkou výzvou věci dokončovat a vize najít čas a
vůli otisknout na papír. S příchodem maličké Sofie si teď ale nejvíc užívám chvíle s ní, je to
velký dárek moci chvíli koukat, vnímat svět vedle jejího úžasu a plného, absolutního prožívání
všech emocí, vzteku i radosti, zranitelnost a absolutní důvěry, objevování všeho znovu.... každý
den je teď pro mě velikou inspirací v těch možná nejobyčejnějších věcech. Těším se ale a ve
volných chvílích pokukuji na svůj rozdělaný projekt o českých řekách a také se mi doufám
podaří odmalovat příběh tabáku a třeba i dalších rostlin.
Děkuji.

Děkujeme Tereze za krásný a barevný rozhovor s vůní kakaa. Teď už chápete, odkud se její přenádherné ilustrace vzaly a kde se zrodily obrazy kolekce Cacayo: jsou přenesené přímo z knihy. Chcete-li rozzářit tento příběh naplno, pozvěte si je i domů. A protože náš Terezky kniha oslovila, přidáváme i odkaz na její nádhernou knihu Kalagua: příběh kakaa.

Ke knize tudy:
https://www.malvern.cz/tereza-anna-tydlitatova--kalagua--pribeh-kakaa/